5.7.2007 - cesta tam, Suchá Belá
Kolem osmé hodiny ranní vyráíme nejdříve pro čerstvý chleba a poté ji hurá přes Brno, Uherské Hraditě a Starý Hrozenkov
na Slovensko.
U Trenčína najídíme na dálnici směr ilina a kilometry nám pěkně odsýpají. Ke komplikaci dochází před ilinou,
kde bratři budují dálnici a jezdí se v kolonách v obou směrech, jak jsme se přesvědčili i na zpáteční cestě.
Hodinu se tedy prokousáváme třicetikilometrovým úsekem v okolí iliny a poté pokračujeme mezi v mraky ukrytými kopečky přes Martin, Liptovký Mikulá do Popradu,
kde v Tescu měníme slovenské koruny (můete klidně vyměnit u u nás, kurzy jsou v podstatě srovnatelné). Z Popradu nás čeká poslední
kousek cesty do Slovenského Ráje, konkrétně do kempu Podlesok. Původně máme v plánu ubytování v kempu pod stanem, počasí vak není
úplně ideální a vzhledem k poměrně velké zaplněnosti kempu přijímáme návrh paní na parkoviti u kempu Podlesok a jedeme se s ní podívat
na ubytování v soukromí v nedalekých Hrabuicích.
První nabízené ubytování nás opravdu nezaujalo a s díky jej odmítáme, druhý nabízený
pokoj vak naim potřebám plně vyhovuje, zrekonstruovaný pokoj s kuchyňkou a sociálním zařízením za 200 SK za osobu a noc bereme,
rychle se převlékáme a míříme na pozdně odpolední procházku prý nejkrásnějí roklinou Suchá Belá. Díky pozdnímu vstupu do NP, tentokráte
unikáme spíe symbolickému vstupnému 40 SK a přes kemp v Podlesku směřujeme ke vstupu do rokliny. Průchod samotnou roklinou nám trvá zhruba
dvě a půl hodiny i s focením a kocháním. Je to skutečně paráda, jen je koda e je dost málo vody a to i přesto e cestou třikrát poměrně
sluně zmokneme. Bohuel pořádně zde dle domorodců nezaprelo od dubna. Po průchodu Suchou Belou se po červené turistické značce vracíme zpět
na Podlesok a do Hrabuic a unaveni usínáme po první krásné procházce v Ráji.
6.7.2007 - PRIELOM HORNÁDU, KLÁTORNÁ ROKLINA
Počasí se přes noc docela umoudřilo a přestalo nás zkrápět pravidelnými dávkami detě. Pravda stále je podmračeno a chladněji,
ale to je pro turistiku poměrně ideální počasí.
Dnes vyráíme z Podlesku k Hrdlu Hornádu a poté části trady Prielomom Hornádu
k ústí Klástornej rokliny. Ta je jednou z nejkratích v celém ráji a její průchod trvá jen něco kolem hodiny, bohuel i zde je partný
velký nedostatek vody, take některé vodpoády jsou téměř suché. Klátornou roklinou se dostáváme na Klátorisko, kde jsou k vidění
ruiny klátera a můete se tu také občerstvit, by za poměrně nekřesanské ceny :-) Na Klátorisku přemýlíme, zda se jetě vydat
do rokliny Malý Kysež, ale zatahující se obloha nás směruje po luté zpátky k Hrdlu Hornádu a následně do kempu na Podlesek, kde si
dáváme v místní kolibě výborné bryndzové haluky se slaninou. Po naplnění hladových aludků se ji pomalu vracíme do Hrabuic.
7.7.2007 - PIECKY, POPRAD
Bohuel poslední den ve Slovenském Ráji,
zítra se ji musíme vydat na cestu domů. Nakonec si vybíráme jako dnení cíl dolinu
Piecky. Přesouváme se tedy z Podlesku na Pílu a odsud vyráíme na průchod krásnou roklinou Piecky. Ten nám zabere v pohodovém
tempu včetně focení a kochání zhruba dvě hodinky. Poté se nad roklinou Velký Sokol vracíme zpět na Pílu a odtud zpět
na Podlesok a do Hrabuic. Odpoledne vyráíme na prohlídku Popradu původně se záměrem návtěvy Aquaparku, ovem při
pohledu na výi vstupného si říkáme e nemusíme být vude a po krátké prohlídce města se vracíme zpět na nocleh do Hrabuic.
8.7.2007 - DEMANOVSKA JESKYNE, CESTA DOMŮ
Volné dny utekly jako voda a je čas vyrazit domů. Na cestu se vydáváme něco po osmé hodině s úmyslem zastavit se na návtěvu Damenovske jeskyne. Tak doráíme chvilku před desátou, platíme bratru lidových 140 kaček za parkování a míříme do kopce ke vstupu do jeskyně. Prohlídka o desáté hodině nám utíká asi o deset minut a tak nezbývá ne čekat téměř hodinu na dalí. Bratia si patrně s mnostvím návtěvníků na jednu prohlídku hlavu nelámou a tak nás v jedenáct vyráí na prohlídku zhruba trojnásobek obvyklého počtu například v Moravském krasu, ale co postupně se probíjíme dopředu a občas i zaslechneme něco z výkladu průvodkyně :-) Jeskyně je pro mě osobně tak troku zklamáním, ne e by nebyla pěkná, ale v Moravském krasu, který mám za humny jsou prostě hezčí, zajímavá je jistě ledová část jeskyně, bohuel tu nejsme zrovna v nejvhodnějí dobu, nekrásnějí prý bývá v dubnu. Po důkladném vymrazení sedáme do sluncem důkladně vytopeného vozu a míříme k domovu. Zdrí nás jen tradiční zácpa u iliny, jinak cesta pěkně ubíhá a tak v pozdním odpoledni přijídíme domů, sláva nazdar výletu :-)
Níe fotky ze Slovenského Ráje, stačí kliknout :-)
