Cesty

→ Slovensko 2017
→ Stubai 2017
→ Kréta 2017
→ Súlovské skály 2016
→ Slovensko 2016
→ ZOO Vídeň 2016
→ Vídeňské Alpy 2016
→ Slovinsko 2016
→ Dolomity 2015
→ Kaprun 2014
→ Kanada 2013
→ Malá Fatra 2013
→ Itálie 2013
→ Baskicko 2012
→ Západní a Vysoké Tatry 10/2012
→ Černá Hora 2012
→ Dolomity 2012
→ Itálie 2012
→ Vysoké Tatry 11/2011
→ Irsko 2011
→ Vysoké Tatry 6/2011
→ Rakousko 2011
→ Rhodos 2010
→ Norsko 2010
→ Itálie 2010
→ Maroko 2009
→ Rakousko 2009
→ Slovensko 2009
→ Itálie 2009
→ Paříž 2008
→ Island 2008
→ Rakousko 2008
→ Itálie 3/2008
→ Itálie 1/2008
→ Turecko 2007
→ SlovRáj 2007
→ Rumunsko 2006
→ Finsko 2006
→ Itálie 2006
→ Skotsko 2005
→ Tunisko 2004
→ Korfu 2002
→ Norsko 2000


→ Domů
→ Cesty
→ Necesty
→ Fotky
→ Výstavy
→ Promítání
→ Odkazy
→ Guestbook
→ Kontakt
→ Fotobrazy (prodej)


14.-17.11.2008 - Paříž


Tak jsem si říkali, že by bylo u příležitosti prodlouženého víkendu dobré zase někam vypadnout a volba tentokrát padla na francouzskou metropoli. Invalidovna Odjížděli jsme v pátek krátce po obědě od Grandu a postupně se prokousávali naší vlastí přes v pátečním odpoledni totálně zacpanou Prahu do Plzně, odkud je to již jen skok k našim západním sousedům. Noční tranzit Německem proběhl bez problému, jen na jednom z odpočívadel jsem se musel zastydět za některé naše spolucestující, kteří se rozhodli poněkud nevhodně parafrázovat přísloví o dobré hospodyňce co pro pírko přes plot skočí a kvůli úspoře 50 Eurocentů za použití záchodku jim stálo za to se plazit na toaletu po zemi otvorem určeným pro děti. Eiffelovka Cesta opravdu ubíhala, dokonce jsem si i schrupnul, což nebývá v autobusu pravidlem a kolem sedmé ranní, ještě za úplné tmy, tu byla poslední zastávka již na dosah města nad Seinou. Průjezd městem je v sobotním ránu bez větších zdržení a tak jsme krátce po osmé vysazeni u Invalidovny a vydáváme se na dnešní "tůru". Začínáme vzhledem k místu vylodění práve přilehlou Invalidovnou, kterou si však prohlížíme jen zvenčí. Otvírá se až o půl desáté a všechno se stejně za dva dny stihnout nedá. Od Hôtel des Invalides jdeme procházkou k v současnosti nejznámější dominantě Paříže. výhled z Eiffelovky Eiffelova věž byla postavena v letech 1887-1889 u příležitosti světové výstavy, která se v Paříži konala právě v roce 1889. Za bratru lidových 12 Eur se necháváme vyvést výtahem téměř až na samotný vrchol, odkud je pěkný výhled v podstatě na celou Paříž. Dnes ho bohužel docela kazí podmračené a mlhavé podzimní počasí. Dolů jsme se rozhodli slézt poslední část cesty po schodech a můžeme si tak detailně prohlédnout konstrukci věže. Od Eiffelovky se přesouváme pařížským metrem do stanice Luxemburg odkud je to jen kousek do rozsáhlých a i na podzim pěkně upravených Lucemburských zahrad, kam však jen nakoukneme a míříme dále do latinské čtvrti. Z bulváru Saint Michel odbočujeme k Sorboně, kde se i v sobotu Notre-Dame pohybuje dost studentů. Pak se již po Rue de la Huchette pomalu ale jistě blížíme k Seině. Ulička Rue de la Huchette byla dříve mekkou tuláků a beatniků, dnes je v podstatě celá v obležení nejrůznějších restaurací a občerstvoven, kde se ale dá za rozumný peníz docela dobře najíst. Po mostě s pěkným výhledem na Notre-Dame přecházíme Seinu a míříme do Břicha Paříže a pak kolem moderního Centre Pompidou k Pařížské radnici. Notre-Dame Nohy už řádně bolí a tak jdeme na chvilku odpočinout do Notre-Dame, kde právě probíhá koncert dětského sboru z Reykjavíku. Po chvilkce spočinutí míříme zpět do Rue de la Huchette a dáváme opravdu vynikající a hodně vydatný pita gyros za 4,5 Eura. Přejezení poté bloumáme po okolních uličkách a kolem Seiny a na šestou hodinu se vracíme k Pařížské radnici, kde máme sraz s naší skupinou a s průvodcem. Poslední dnešní kroky našich již velmi znavených nohou vedou na náměstí Bastily, odkud autobusem odjíždíme do hotelu F1 na periférii Paříže. Rychlá sprcha a hurá na kutě, spíme jako do vody hození.
V neděli vstáváme odpočatí po sedmé hodině, snídáme ze zásob z domu přivezených a v osm hodin odjíždíme na druhý den toulání po Paříži. Montmartre Dopoledne nás čeká Montmartre. Autobus nás vysazuje na Place Pigalle, kde nám ráno spestřuje bitka černochu právě odcházejících z místí diskotéky a následkný zásah pařížské policie. Pak již míříme vzhůru přes náměstí Abbesses s jedním z mála zachovalých původních vstupů do metra a kolem jednoho z posledních Sacre coeur zachovalých mlýnů Moulin de Galette do samotného srdce Montmartru k chrámu Sacre coeur. Procházíme si samozřejmě i okolní uličky a náměstíčka, všude se nám snaží pouliční prodavači vnutit své zboží, eventuelně na nás snaží zvěčnit svou rukou místní umělci. Vytrvale však odoláváme, jediné čemu neodoláme jsou palačinky, které samozřejmě v Paříží ochutnat musíme :-) Moulin Rouge Z Montmartru nás čeká docela dlouhý pochod do centra města kolem spousty zajímavých míst, která si všechna snad ani nepamatuji, tak jen namátkou Moulin Rouge, náměsti Vendome, pařížská opera či nákupní centrum La Fayette. Krátce ještě procházíme zahrady Tuilerie a již opět řádně znaveni přicházíme k Louvru. Tomu se věnujeme slabé tři hodniky. Stihnout vše se samozřejmě nedá, ale na nakouknutí a obhlídku toho hlavního to myslím bohatě stačí. Louvre Od Louvru je v podvečer přesouváme metrem k vítěznému oblouku, procházku po Champs Elyséés si necháme na příště. U vítěžného oblouku nás trošku zaskočí vojenská přehlídka díky níž je momentálně vstup na něj uzavřen. Nikdo bohužel neví na jak dlouho a tak to chvíli vypadá že poslední večerní pohled z výšky na Paříž si budeme muset odpustit. Nakonec se však přece jen zadaří a tak již za tmy Euro Eiffelovka se můžeme z vrcholu Vítěžného oblouku porozhlédnout. Pohled je to parádní, řekl bych lepší než z Eiffelovky. Pak nás již čeká přesun k Seině a poslední bod našeho nabitého programu, příjemný hodinový výlet lodí během něhož si prohlédneme a připomeneme mnohé z toho co jsme za uplynulé dva dny viděli. Po půl desáté večerní se pak vydáváme na cestu zpět domů, kterou nám ještě zpesří Eiffelovka z lodi ranní návštěva lázní v německém Ambergu, které sice nejsou až tak úžasné, ale pro tělo znavené celodenním chozením po Paříži a následnou nocí v autobuse je to docela příjemné osvěžení. Z Ambergu je to již kousek na naše hranice a zbývá tedy jen tradiční dálniční průjezd naší vlastí a chviličku po páte odpolední příezd do Brna.

Eiffelovka Notre Dame Sacre Coeur Euro Eiffelovka noční Paříž