28.3.2020 - PP Malinská skála
Epidemiologická situace kvůli koronaviru nám možnosti cestování značně omezila a jako první mu v pátek padl za oběť náš plánovaný velikonoční výlet do Orlických hor, kde nám již se čtrnáctidenním předstihem dle očekávání zrušili rezervaci ubytování. Těžko ovšem sedět v tak nádherné jarní sobotě doma a propadat trudomyslnosti a tak vyrážíme aspoň na půldenní výlet na Vysočinu. Auto odstavujeme na malém parkovišťátku na kraji obce Milovy. Aut tu stojí docela dost, ale živou duši nevidět. Vyrážíme nejprve po zelené značce po lesní cestě, občas potkáme cyklistu, občas jinou rodinku na podobném výšlapu jako jsme my. Kontakt je minimální, vždy jen na pár vteřinek míjení, takže riziko nákazy je v podstatě nulové. Cestou si užíváme oblíbenou šiškovanou :-)
Hyneček také prozkoumává jeden ze strojů, které tu stojí za účelem likvidace kůrovcové kalamity. Bohužel i v sobotu potkáváme o kus dál v akci harvestor, který během pár desítek vteřin dokáže ze vzrostlého stromu udělat hromádku klád na odvoz, jak jsme se na vlastní oči mohli přesvědčit.
O kousek dále míjíme památník lesníků padlých během první světové války.
Zanedlouho již odbočujeme ze zpěvněné cesty na kamenitou stezku k Malinské skále. Chvilku hrajeme na schovku.
Šplháme po kamenech.
A rychlostí blesku se blížíme k cíli naší vycházky.
A jsme tu, Malinská skála v plné své kráse. Nejprve šplháme na skálu o kousek níže, která je ideálním vyhlídkovým bodem jižním směrem a také ideálním místem pro svačinu :-)
Poté co se dostatečně posilníme a vyhřejeme na sluníčko nás čeká trošku krkolomný sestup.
Nastal čas na výstup na samotnou Malinskou skálu, který není až na místo těsně pod vrcholem nikterak náročný. Otevírá se odtud pro změnu pohled severním směrem.
Pak už nás čeká návrat stejnou cestou k autu, samozřejmě zpestřená nejrůznější zábavou které lesní prostřední nabízí.
Byl to fajn výlet v nádherném jarním dni a určitě letos zdaleka ne poslední výprava za krásami Vysočiny :-)