13.2.2014 - Mlhavé zimní ráno na rozhledně Klucanina
Stejně jako před třemi dny i dnes se přes noc venku vytvořila hustá mlžná peřina, která ještě navíc díky teplotě pod bodem mrazu krásně ojínila stromy. Tušíce dobrou ranní fotopříležitost vyrážím asi hodinu před východem sluníčka do Tišnova, kde za svítání stoupám mlhou vzhůru na rozhlednu na Klucanině. Mlhavo panuje i přímo u rozhledny a začínám se bát, že tentokrát bylo ranní vstávání zbytečně. Stoupám tedy posledních pár metrů po schodišti na horní vyhlídkový ochoz a právě v těchto místech leží horní hranice mlhy. Nad hlavou mám modou oblohu a pod sebou šedobílo z něhož vystupuje jen nedaleký hřebínek Klucaniny.
S přibližujícím se východem sluníčka mlha trošku klesá a přece odkrývá více z okolní krajiny.
Samotný východ už je ale opět zastřen houstnoucí mlhou a dobrých dvacet minut po něm si připadám jak v pytlíku s mlíkem.
Pak ale sluneční paprsky přece jen nabírají na síle a mlha se velmi pozvolna rozpouští. Postupně z ní vystupují okolní kopečky a nakonec se nad Tišnovem ukáže i dvojvrchol Květnice.
Se stoupajícím sluníčkem a ubývající mlhou se v plné kráse ukazují také ojíněné stromy.
Nakrátko nasazuji i teleobjektiv s snažím se zachytit kouzlo prosvětlené mlhy a namrzlých stromů ve větším detailu.
Zanedlouhou už však opět vracím široké sklo a snažíme se zachytit úžasné vlnobití přímo nad městem Tišnov doposud neprostupně schovaným pod mlžnou peřinou.
Od západu se blíží vysoká oblačnost za níž se postupně schovává sluníčko, takže ještě pár pohledů směrem k Tišnovu i k Železnému a je čas pomalu se vydat zpět dolů k autu.
Byla to dnes na Klucanině parádní podívaná, kvůli níž se rozhodně vyplatilo opustit teplou postel před svítáním.
Fotky ve větším rozlišení :
