17.6.2011 - přejezd do Krkonoše a večerní procházka po Špindlerově mlýně
V časném odpoledni vyzvedávám Lucku u bran bohunické nemocnice a vyrážíme na dlouhou cestu do našich nejvyšších hor. Provoz směrem na Svitavy a Hradec Králové je zatím naštěstí na tuto trasu docela slabý, takže kilometry se daří nabírat celkem rychle. Přesto do samotného Špindlu přijíždíme až v podvečer kolem šesté hodiny. Bez problémů nacházíme hotel Westend, na základě předloženého voucheru jsme ihned ubytováni a můžeme tak vyrazit na krátkou procházku po Špindlerově mlýně zalitém večerním sluncem. Předpovědi bohužel slibují radikální změnu počasí během noci.
večerní Špindlerův mlýn
večerní Špindlerův mlýn
18.6.2011 - z Medvědína přes Vrbatovu boudu a Pančavský vodopád k prameni Labe a Labským dolem zpět do Špindlu
Počasí se přes noc skutečně pokazilo, nad ránem vydatně sprchlo a ráno je pošmourno a krkonošské vrcholky se halí v mracích. Prší ale naštětí už jen občas. Původně plánovaný výšlap na Sněžku jsme v podstatě odpísali už předem, za daných podmínek to nemá příliš cenu. Jako náhradní variantu jsme vybrali výlet k pramenům Labe. Vyrážíme po vydatné snídani k lanovce na Medvědín, která jezdí každou půhodinu a za 80 korun nás vytáhne o 490 metrů výš, až pod vrcholek Medvědína.
horní stanice lanovky na Medvědín
Nahoře se ocitáme v husté mlze a dešti a počasí k hřebenové tůře zrovna nevybízí. Přesto se, po krátkému přizpůsobení oblečení povětrnostním podmínkám, vydáváme vsříc tajúplně zamlžené stezce.
hřebenová trasa z Medvědína
Mírně stoupáme nejprve lesní pěšinou skrz mlhou kouzelně zahalený les.
mlhou zahalný les
A později po silnici směrem k Vrbatově boudě. Horký čaj který si tu dáváme přišel rozhodně vhod, stejně jako krátký únik z chladného a vlhkého venkovního prostředí.
Vrbatova bouda
Ještě využíváme místní toalety a je čas pokračovat dále po hřebeni kolem Hančova pomníku směrem k Pančavskému vodopádu.
Hančův pomník
Pančavský vodopád
Panoramatické výhledy do Labského dolu bohužel pouze tušíme, nicméně i tak má vodopád za panujícího mlhavého počasí svůj půvab a atmosféru. Chvíli se kocháme a pokračujeme dále směrem k Labské boudě. Těsně před ní uhýbáme z červené značky na modrou a k prameni Labe to bereme oklikou přes Pančavskou a Labskou louku.
Pančavská louka
Mírným stoupáním širokou pěšinou přicházíme zanelouho k prameni naší největší řeky. Mimochodem také jediné, která nenese ženské jméno. Betonová skruž však skutečným pramenem Labe není, ten lěží v lukách ještě o kousek výše a vstup k němu je zakázán.
pramen Labe
Chvilku vyčkáváme než odejde těch pár turistů co se tu potulují i v dnešním nepříliš pěkném počasí, hlavně proto abych mohl pořídit pár fotek bez lidského elementu a pak se pomalu vydáváme na cestu zpět do Špindlu. Nepůjdeme samozřejmě stejnou cestou, zvlášt když jiná a velmi zajímavá se přímo nabízí. Nejprve nás čeká krátký sestup k tolik diskutované Labské boudě jejíž chátrající monstrum ční nad Labským dolem.
Labská bouda v mlze
Na Labské si dáváme obědovou čočkovou polévku a po krátkém odpočinku se vydáváme na sestup Labským dolem. Mraky se přece jen trošku zvedly a odkryly výhled na trasu která nás čeká.
Labský důl od Labské boudy
Od začátku modré značky to není příliš daleko k odbočce k Labskému vodopádu. Pokud tudy budete putovat, rozhodně si ji nenechte ujít. Jak vodopád samotný tak i výhled do rokle do níž padá jsou úžasné.
Labský vodopád
Poté co jsme se dosytosti pokochali výhledy a já se samozřejmě dostatečně vyblbnul s foťákem se vracíme zpět na modrou značku a serpentinami postupně klesáme až na dno Labského dolu a dále již menším klesáním pokračujeme směrem na Špindl. Cestou si prohlížíme Pančavský vodopád zespoda, hranice oblačnosti se již dostatečně zvedla, ale šedivá zatažená obloha zůstává a občas spadne pár kapek. Horská stezka se postupně mění v lesní cestu a před Špindlem už v cestu zpevněnou. I Labe s klesající nadmořskou výškou ztrácí na své divokosti, aby pak před Špindlerovým mlýnem bylo již definitivně zkroceno umělým korytem.
Labe
Kolem páté hodiny jsme zpět ve Špindlu a i přes nepřející počasí hodnotíme dnešní výšlap jako velmi podařený.
19.6.2011 - přesun do Prahy, návštěva pražské ZOO, večerní koncert Bryana Adamse a noční jízda po tankodromu domů
Na neděli máme připraveno několik variant programu s tím že se rozhodneme až ráno. Probouzím se opět do uplakaného jitra, takže vítězí varianta "nekrkonošská". Po snídani sedáme do auta a vydáváme se vstříce naší metropoli. Počasí se znatelně lepší už pod horama, ale nad masivem Krkonoš se stále drží černá dešťová mračna. Cesta do Prahy docela odsýpá, takže po jedenácté už parkujeme na P+R parkovišti u metra Rajská zahrada (to na Černém mostě se mi podařilo krásně minout). Existenci těchto parkovišť musím jednoznačně pochválit, dle mého mínění ideální řešení pokud jedete do Prahy autem. Počasí se zdá být příznivé, takže kupujeme lístky na MHD a metrem a následně autobusem se přesouváme do pražské ZOO, kde se touláme až do pozdního odpoledne.
ZOO Praha
Před šestou hodinou se přesouváme zpět k autu, kde necháváme většinu bagáže včetně kompletní fotovýbavy a já jen doufám že ten postarší pán v hlídací budce parkoviště udrží oči a mysl otevřené až do našho návratu. Přesouváme se opět metrem na stanici Českomoravská z níž je to k branám O2 arény co by kamenem dohodil. Ještě je docela brzo, takže jdeme ještě na kafe do nedalekého obchodního centra Harfa a kolem půl osmé procházíme skrze důkladnou osobní prohlídku do hlediště O2 arény. Ta se postupně plní téměř do posledního místečka a před půl devátou vstupuje překvapivě bez jakékoliv předkapely na pódium přímo Bryan Adams. Show začíná a trvá s děkovačkou nakonec více než dvě hodiny. Pak už nám z celého podařeného víkendu zbývá jen cesta domů po té naší kouzelné dé jedničce. Aspoň že je provoz docela slabý a můžu se většinu času držet v přece jen sjízdnějším levém pruhu.
Všechny fotky z Krkonoš :
Všechny fotky z pražské ZOO :
