14.4.2017 - Přesun na Zlínsko, hrad Lukov a rozhledna Vartovna.

Po loňské povedené velikonoční výpravě na Valašsko se do stejného kraje, jen o kousek dál vypravujeme i o letošních Velikonocích. Vyrážíme v pátek ráno a za hodinku a půl pohodové jízdy jsme v Lukově, kde odstavujeme auto na parkovišti nad obcí a vydáváme se vzhůru k ruinám kdysi slavného hradu, který se díky neúnavné práci několika generací nadšenců, opět probudil k novému životu. Aspoň takto se tedy o něm píše na oficiálním webu. Hyneček trvá na tom že vzhůru vyrazí na svém koloodrážedle, což sice slibuje celkem rychlo cestu dolů, ale naopak pomaličké šourání směrem vzhůru. Ale času máme dost, počasí nám celkem přeje, tak nač spěchat.

Cesta sice není niktera dlouhá, ale postupujeme tempem hlemýždím, takže jsme rádi když konečně vidíme hradby.

Hyneček odstavuje své přibližovadlo u vstupní kasy a my kupujeme vstupenky do areálu z čehož se stává docela veselá taškařice, protože pán dobrých pět minut statečně bojuje s EET pokladnou, načež nám místo dvou vstupenek dává rovnou tři. Tak mu tam tedy všechny nechávám, aby mu ta padesátikoruna nechyběla v kase a jdeme si konečně prohlédnou areál zříceniny hradu postaveného již ve 13.století. Líbí se tu nejen nám, ale i Hynečkovi, který stále někde leze, šplhá a schovává se.

Po půlhodinové prohlídce dobyvatelé s úsměvem na rtech opouští hrad...

... a přesouvají se na nedaleké dětské hřiště.

Zpátky dolů na parkoviště to pak jede opravdu samo :-)

Dole v Lukově se stavujeme na oběd a poté pokračujeme do vesnice Podkopná Lhota, kde mám na příští tři noci zajištěno ubytování v penzionu Na škole. Po vybalení pak odpoledne vyrážíme na rozhlednu Vartovna. Cesta je sice krátká, ale Hyneček stíhá tvrdě usnout, absence zdřímnutí po obědě je bohužel znát.

Parkujeme na malinkatém parkovišťi u Švehlovy hájenky, odkud by to k rozhedně Vartovna mělo být necelé dva kilometry s převýšením zhruba 150 metrů. Juniora překládáme za jeho pramalého nadšení do kočárku a vydáváme se po asfaltce vzhůru. Za půl hodinky pohodlné chůze do mírného kopce jsme nahoře, rozhledna je opravdu impozatnní.

A rozhledny z vrcholu opravdu stojí za to, zvlášť když do krajiny trošku zasvítílo odpolední sluníčko.

Tenhle odpolední výlet je do jisté míry také průzkumem terénu, protože právě na Vartovnu bych se rád vrátil některé z následujících tří rán na východ sluníčka. Nezbývá tedy než doufat, že mi bude nápomocno i počasí. Pro dnešek se z Vartovnou loučíme a vydáváme se zpět dolů k autu.

Na apartmán se vracíme právě včas, abychom si stihli vychutnat poslední třetinu prvního zápasu finálové série extraligy a oslavit tak první úspěšný krůček v cestě brněnské Komety za mistrovským titulem.

15.4.2017 - ZOO Lešná

Sobota má být dle předpovědi podmračená, ale bez deště. Jako ideální cíl se zdá být návštěva jedné z našich nejhezčích zoologických zahrad v Lešné, kde také trávíme valnou většinu dnešního dne.

Do Podkopné lhoty se dnes vracíme o něco dříve, takže druhý finálový triumf Komety sledujeme od začátku do konce :-)

16.4.2017 - Ze sedla Tesák na Kelčský Javorník

Na neděli hlásí předpověď počasí proměnlivou oblačnost, četné přeháňky a silný nárazový vítr. Ráno to z okna nevypadá úplně špatně a tak vyrážíme na nejdelší z plánovaných výšlapů na necelé dva roky stojící rozhlednu na Kelčském Javorníku. Jako výchozí bod volíme sedlo Tesák, které je z Podkopné Lhoty nejsnáze přístupné a čeká nás z něj také nejmenší převýšení. Parkujeme tedy u chaty Tesák, Hyneček nasedá do krosny na tátových zádech a vyrážíme po žluté značce vstříc ledovému větru.

Zanedlouho přicházíme k místu kde žlutá značka odbočuje z lesní cesty vzhůru na vrchol Čerňavy.

Ten je ovšem kompletně zalesněný a nenabízí žádné výhledy, takže využíváme možnosti ušetřit dvě stovky výškových metrů a obcházíme jej po vrstevnici.

Asi po půlhodince chůze se opět napojujeme na žlutou značku a klesáme do sedla Humenec. Odtud nás čeká nejnáročnější, ale nakonec nikterak hrozné stoupání na Jehelník.

Z Jehelníku je to na vrcholek Kelčského Javorníku už slabý kilometr po hřebínku. Pohled z rozhledny je stejně jako z Vartovny parádní, i když na sluníčko je třeba si chvilku počkat a v dálce nad Bedkydy je vidět silná sněhová přeháňka.

Hyneček který si poslední úsek cesty z Jehelníku stěžoval že je mu hrozná zima se zahřívá u ohýnku a konečně si vylepšuje svoji prachbídnou náladu.

Asi po hodině kochání se a družení se s místními strážci ohně se loučíme s rozhlednou...

... a vracíme se stejnou cestou přes Jehelník.

Opět obcházíme po vrstevnici Čerňavu.

A po třetí hodině jsme zpět v sedle Tesák kde si ve stenojmeé chatě dáváme výborný pozdní oběd. Před pátou se vracíme na penzion a po zbytek dne relaxujeme a koukáme dnes vyjímečně místo hokeje na pohádky.

17.4.2017 - ráno na Vartovně, rozhlena Maruška a cesta domů

Pondělní velikonoční ráno přináší poslední šanci vyrazit na plánovanou výpravu za vycházejícím sluníčkem na Vartovnu a i podle nedělních večerních meteomodelů by to tentokrát mělo vyjít. Budím se sám asi deset minut před čtvrtou hodinou na kterou mám natažený budík, rychle se oblékám a vyrážím na krátký přejezd k rozhledně Vartovna. Při páteční návštěvě jsme zjistili že od Švehlovy hájenky vede až k rozhledně asfaltka, na kterou je sice vjezd povolen pouze s povolením lesní správy Vsetín, ale nepředpokládám že na velikonoční pondělí před pátou hodinou ráno se najde někdo, komu bude moje cesta autem až nahoru vadit. Díky takto ušetřené půlhodince jsem nahoře na rozhledně již hodinu před východem sluníčka. Počasí vypadá všelijak jen ne tak jak bych si přál, protože obloha je téměř kompletně pokryta oblačností.

S blížícím se časem východu slunce se přeci jen oblačnost částečně odsouvá a částečně rozpouští, takže stále živím naději, že do krajiny pěkně zasvítí.

A nakonec se skutečně zadaří a sluníčko se pár minutek po východu prodere skrze mračna a začne krásně malovat po zalesněných valašský kopečcích. Tyhle chvíle jsou opravdu magické a pro každého kdo je jednou zažije se stávají tak trošku drogou.

Po dvaceti minutách se sluníčko konečně vyklube z posledních zbytků vysoké oblačnosti nad východním obzorem a následuje doslova exploze barev.

O tři čtvrtě na sedm se sluníčko opět schovává za mraky a je po všem, rozhodně však dnešní ranní výprava stála za to. Sestupuju z rozhledny, sedám do auta a vracím se do Podopné Lhoty, kde zbylá část výpravy ještě stále spí. Po snídani balíme, nakládáme vše do auta a vyrážíme vstříc domovu. Vzhledem k tomu, že počasí se má během dne kazit a doma náš čeká zřejmě již propršené odpoledne se vydáváme na krátký výlet ze sedla Troják k rozhledně Maruška. Hyneček vyráží stejně jako v pátek na hrad Lukov s dobrou náladou na svém odrážedle.